Koronera jsem objevil opravdu čistou náhodou. Jednou jsem jel autem kolem jedné zahrady u Říčan a náhle jsem zahlédl povědomou střechu starého škodováckého combi. Přibrzdil jsem proto a podíval se pozorněji - a ke svému velkému údivu vidím charakteristické zadní dveře sanitky 1200/1201! Neměl jsem ale čas a tak jsem jel dál. Tuto zahradu jsem ten týden míjel ještě několikrát a jednou jsem tam tedy zastavil. A skutečně, stála tam sanita Škoda 1201, na pohled v dobré kondici. Dal jsem se do řeči s majitelem, asi pětatřicetiletým pánem. Je to také nadšenec do veteránu, ale trošku staršího data vydání. Na zahradě a v garáži měl dva populáry a mluvil ještě o dalších autech, která má jinde. Tahle sanitka ho moc nezajímala, říkal, že je na něj moc nová - podle vlastních slov "dokud to má volant vpravo, tak mě to zajímá". Prý ji koupil proto, že mu jí bylo líto (a já se ani nedivím). Auto jsem si zběžně prolezl. Majitel se mě ptal, jestli ho nechci. Řekl jsem mu že ne, ale že mám několik kamarádů, které by možná zajímalo. S tím jsem si na něj vzal telefon a odjel jsem. Mezitím se v likvidaci ocitla Pusinka (o tom jinde) a mě tohle vozidlo začalo vrtat hlavou. Řekl jsem o něm teda Firestarterovi a jednu sobotu jsme se tam spolu opět vypravili. Tentokrát jsme ho prolezli důkladně, hrabali jsme se v něm skoro dvě hodiny. Týden nato jsem si s majitelem plácnul... Protože auto nemělo motor, nemohlo se domů dostat vlatními silami. Nevěděli jsme, jak jsou na tom brzdy, takže odtah na laně nepřipadal v úvahu. Myslel jsem si tedy, že ho dotáhnu 40 kilometrů na tyči, ale nakonec jsem nesehnal silné tažné vozidlo. Původní majitel je ale naštěstí vlastníkem odtahovky, a sám se nabídl, že mi ho (za úplatu) doveze. Takže jsme jednoho víkendu (12. 4. 2003) vzali Firestarterovu oktávku a vydali se pro Koronera. Ten už byl naložený na odtahovém volkswagenu a čekal na nás. Destinací byly samozřejmě Dobřichovice, hlavní servisní základna všech našich automobilových aktivit. Když jsme tam dojeli, čirou prozřetelnou náhodou tam zrovna byl na návštěve stejšnista Sru, kterého jsme půl roku neviděli. Když viděl šplhat na kopec naší oktávku, začal nám mávat, když ale viděl, jak se za ní v zatáčce pomalu vynořila supící odtahovka s prehistorickým dinosaurem na zádech, spadla mu čelist. Stal se tak náhodně prvním svědkem mojeho nového auta.
Z korby jsme ho složili v půl páté odpoledne, v devět večer už jezdil. Transplantovali jsme mu nové srdce - motor a převodovku dostal z Pusinky - a tím se stal její další (kolikátou už?) reinkarnací.
Technický stav lze shrnout následovně: Karosérie je celkem dobrá, na spoustě míst (hlavně podlahy) je pečlivě vyvařená. Je ale spousta dalších míst, kde je spravovaná laminátem. Kupodivu ale laminát není místo plechu, nýbrž přes něj. Silně zkorodované jsou zadní boční dveře a podlaha prostoru pro rezervní kolo, nicméně nic, co by nešlo zavařit. Podvozek je ve skvělém stavu, celý je v zakladové barvě. Jediná polonosná část, která potřebuje akutní opravu je opět nosník podlahy rezervního kola. Řízení je lehké a téměř bez vůle, což je opět velkým překvapením. Navíc má vozidlo nezvykle velký rejd. Brzdy nejsou nic moc. Mají sice samostavitelná prasátka, ale někdo do nich nalil žlutou kapalinu namísto červené a prasátka zatuhla. Sice to trochu brzdí, ale bude to chtít zásah. Stejně je na tom ruční brzda. O motoru a převodovce nemá cenu se zmiňovat, jsou to staří známí, se kterými jezdím už 4 roky, výfuk je ale K. O.. Elektrická instalace byla v žalostném stavu, fungovala jenom světla a brzdovky, ale přijel Alva a dal téměř všechno do pořádku. Díky. Co se týká interiéru, tak ten na tom moc dobře není. Z původní výbavy nezůstal kámen na kameni, palubka má přístroje z oktávky, přední sedačka není připevněná, vzadu je přidaná zadní a v ložné ploše byla přišroubovaná bedna s autobaterií z náklaďáku. Navíc všechna zadní okna, která byla původně bílá, někdo měnil za čirá, přičemž ale sklo není bezpečnostní (je to normální sklo, které máte třeba doma v obýváku). Co je ale cenné je strop, který je téměř neporušený. Auto je obuté na celkem slušných pneumatikách a ani takové věci, jako je chromová výzdoba, na tom nejsou úplně nejhůř. Lak je sice lesklý, ale je porušený na tolika místech, že by se stejně musel udělat znovu.
Celkově když to shrnu, je na Koronerovi samozřejmě hrozná spousta práce, ale v základu je to celkem zdravé auto.
Z jeho historie toho moc zjistit nelze. Doklady chybějí, takže ani nevím s určitostí, jestli to byla původně sanitka, nebo pohřební auto. Spousta indicií (hlavně barva v interiéru a stopy po zavařeném křížku na zadních dveřích) naznačuje sanitku, ale s určitostí to budu moci říct až po porovnání čísel s výrobní dokumentací v Mladé Boleslavi. Už se na tom pracuje. Rok výroby na štítku karosérie je 1961, ale není to jedna z posledních 1201ček. Sanitky tohoto typu se stavěly až do roku 1964, kdy je teprve nahradily 1202ky. Nějakou dobu auto jezdilo u jakéhosi dopravního podniku na Šumavě, kde sloužilo jako servisní vozidlo na startování autobusů (odtud ta baterie v kufru). Poslední majitel ho odtamtud zachránil asi před půl rokem.
V souvislosti s Koronerem bych chtěl poděkovat těmto lidem: Pavlovi Krejčíkovi za Koronera, Firestarterovi za servis, Alvovi za nádrž a elektriku a Sruovi za to, že i když už všechno věděl, nic nepověděl :o)
Zprovoznění Koronera proběhlo také v několika krocích, rozdělených do tří víkendů. První víkend dostal motor a převodovku, což se obešlo bez jakýchkoliv komplikací. Z Pusinky jsme celé pohonné ústrojí vymontovali jako celek a stejně tak jsme ho zamontovali pod kapotu Koronera. Museli jsme ještě aplikovat palivovou nádrž, která taky chyběla a pak jsme se podívali do brzd. No, nic moc. Pakny ještě něco málo snesou, bubny jsou v pořádku, ale prasátka jsou zatuhlá v důsledku špatné brzdové kapaliny. Povedlo se nám je jakžtakž rozhýbat, takže Koroner brzdí, ale není to žádná sláva. Brzdové ústrojí bude muset projít řádnou údržbou. Další věc byla, že nefungovalo téměř nic z elektrické výbavy. To byl další víkend. Mysleli jsme si, že všechny věci budou mít jednu příčinu (pojistku, ukostření...), ale skutečně se každý spotřebič zvlášť musel zprovozňovat. Většinu se povedlo uvést do chodu Alvovi, zbytek jsme dodělali a tak nakonec i elektrika je v provozu. Interiér jsme museli vzít Wapem, protože byl úplně nehorázně špinavý. Pod proudem tlakové vody postupně odlétalo několik vrstev laku, takže například palubka zůstala pěkně olezlá. Celý vnitřek vozu se bude muset nalakovat (na rozdíl třeba od Somráka, který ho má perfektní). Když auto vyschlo, důkladně jsem ho ještě vyluxoval, takže i prach z čalounění stropu z velké míry zmizel. No a třetí víkend jsme vyměnili výfuk a startér a dodělali detaily. Celé auto se nám tak povedlo v poměrně krátké době 6 dnů uvést do stavu, aby mohlo na silnici (když pominu věci, jako je absence mlhovky apod.) a vyrazili jsme na desetikilometrovou testovací jízdu. Osvědčená pohonná jednotka podle předpokladu chytla na první otočení a spolu s převodovkou odvádí v autě poctivou práci, nicméně po zhruba 20 kilometrech jízdy se začne vařit. Pravděpodobně těsnění pod hlavou, aspoň v to pevně doufám. O citlivém řízení už jsem psal výše, takže jízdní dojmy... vzhledem k tomu, že jsme již nestihli zapojit řazení na volant, zůstala v autě řadící páka s řazením na tunelu převodovky. Tunel tam ale příliš nepasuje a tak na páku nejde navléknout gumový převlek. Důsledek je ten, že kolem řadící páky je deseticentimetrová díra, kterou je vidět přímo pod auto a kterou jde do kabiny teplo a především řev od motoru. Pak je tu další problém a tím je přední opěradlo. Je to standardní opěradlo z verze sedan/stw, které se samozřejmě do sanitní karoserie jentak dát nedá. Proto některý z předchozích majitelů vymyslel neuvěřitelný bastl - opěradlo je svou spodní hranou pouze položené na sedáku a zadní stěnou se opírá o kovový pásek, který je natažený napříč autem mezi sloupky. Takže není nijak připevněné a navíc je v tak strašném negativním sklonu, že z něj po 20 minutách hrozně bolí záda. Aby toho nebylo málo, tak auto při vyšších rychlostech (asi nad 40km/h) začne nepříjemně drncat, pevně doufám, že je to jenom dynamicky nevyváženými koly a ne diferenciálem. No a poslední ránou pohodlné jízdě jsou tlumiče, které netlumí. Snad v nich bude stačit doplnit olej.... Jinak jsou jízdní vlastnosti celkem ucházející. Koroner je docela ovladatelné vozidlo a dokonce i celkem drží stopu v zatáčkách, což je u aut jeho typu až s podivem (stejšna 1202 se mi při trošce snahy povedlo "utrhnout" v každé zatáčce, ale tomuhle se do smyku moc nechce). A dokonce se ani moc nenaklání (na to, že má problémy s tlumiči). Se zrychlením a maximální rychlostí to samozřejmě není moc slavné, motor je pořád 1221ccm/47k a auto má 1550 kg, ale o to vůbec nejde. Jel jsem s ním (i kvůli výše popsaným problémům) zatím maximálně 80km/h, což je naprosto dostačující.
Zatím (4. 5.) má za sebou 80 kilometrů zkušebních jízd a všechno je ve stádiu testů a dolaďování. Vypadá to, že si na sebe brzy zvykneme. Už jsem v něm i spal a je to prostě SUPER!
Nedávno jsem měl opět problém. Šel jsem z práce (velmi slušně oblečen) a že dojedu natankovat Koronera. Dojel jsem k punpě, natankoval, zaplatil a když jsem chtěl nastartovat, vemu za táhlo startéru a - NIC! Ve startéru to jenom podezřele cvakalo a skřípalo a parchant odmítal točit motorem. Běhal jsem kolem toho, zkoušel, kopal a nadával snad 20 minut a nepovedlo se mi kraksnu přimět k poslušnosti. Klika do toho nejde (kvůli jednomu bastlu), tak jsem tu obludu musel od benzínky vytlačit (má tunu a půl) k nedalekému svahu, že tam snad chytne. Jakmile jsem jí vytlačil z pod střechy u punpy, strhnula se neuvěřitelná průtrž, která mě prochcala úplně durch. Z toho kopečka zmetek škodolibě chytnul po pár metrech a dojel jsem domů (přičemž mi do držky stříkalo bahno z díry v tunelu převodovky). No nasranej jsem byl až na půdu. Já se o něj starám, celej den předtim jsem se pod nim válel a tohle je vděk. Že po příjezdu domů začal zase normálně startovat asi nemusím dodávat.
Během celýho toho procesu ho ode mě chtěli u benzínky 2 lidi koupit. Měl jsem náladu jim ho nechat zadarmo!
Po týdnu jsem zjistil, že ve startéru byly sjeté uhlíky.
Začátkem prázdnin se začal blížit tradiční letní sraz veteránských škodovek na Kachličce (o tom jinde). Jenomže Koroner projevoval velmi nepříjemnou závadu - motor se bleskově přehříval. Po ujetí asi 5 kilometrů se najednou začala ručička teploměru velmi rychle zvedat až přesáhla 100 stupňů a motor se začal vařit. Zkoumali jsme závadu a zjistili jsme, že z chladiče přepadem vždycky pod tlakem vystříká všechna horká voda (spotřeba vody byla asi 4 litry na 20 km!). Vzhledem k tomu, že z chladiče utíkala voda a ne pára, tipovali jsme prasklé těsnění pod hlavou - indikoval to tlak v chladiči. Vyměnili jsme tedy těsnění, což nepomohlo. Další nápad byla vodní pumpa. Domněnka, že se v ní netočí čerpadlo, se také nepotvrdila. Počítali jsme tedy s nejhorším - prasklá hlava nebo blok motoru. Ještě před nějakou akcí na jeho výměnu jsme se však pokusili o poslední zkoušku - vyměnit chladič. A bingo - závada byla odstraněna. Koroner opět jezdí jako ďábel, stejně jako když jeho motor ještě poháněl Pusinku. Na srazu na Kachličce byl suverénně nejrychlejší, ujížděl oktávkám, spartakům i stejšnům a to i do kopce, přičemž byl jednoznačně ze všech nejtěžší a má stejný motor. Sice nevím, kolik jede maximálně (tachometr se zastaví asi u 85 km/h), ale tipnul bych, že na rovině jsem z něj krátkodobě 120 skutečně dostal. Ale o rychlosti to není. Prostě mi konečně začal dělat radost...
Po závodech v Tachlovicích
No - rok se s rokem sešel a celá situace se nějak vymkla z rukou. Firestarter si koupil Fiata 600, kterého si pečlivě zrenovoval a vykašlal se na staré škodovky. A to nejen na Somráka, ale de facto i na svojí kmenovou oktávku kombi. O Koronerovi, ani nemluvím. Začal jsem bilancovat, co s autem dál. Že ho vlastníma rukama nedám do skvělého stavu, bylo jasné. Neměl jsem na to zázemí (čiliž garáž) a na sídlištním parkovišti se samozřejmě nic dělat nedá. Navíc jsem zjistil, že sehnat některé díly, které by byly na jiný typ naprostá prkotina (namátkou lanka pro stahování oken, nebo těsnění do bočních skel) je téměř nemožné. Nechat zrenovovat celé auto v nějaké dílně by bylo neúnosně drahé. Začal jsem přemýšlet, že Koronera, prodám někomu, kdo se o něj postará. Zúčastnili jsme se společně ještě tří srazů, které většinou bývají největším zdrojem motivace a inspirací do dalších renovačních bojů. Jenomže nebyly - jenom mě utvrdily v názoru, že není únosné nadále toto auto držet. Navíc se začaly objevovat další závady, spojené s opotřebením a korozí, takže se stalo to, k čemu to celé už dlouho směřovalo - 21. července 2004 jsem Koronera, prodal panu Benákovi, který je jinak majitelem 1200 sedana, STW, přestavěného pick-upa a dalších sedmi starých škodovek. Amen.
