Historie   Nápad koupit Station, o kterém tu převážně bude řeč, se zrodil v polovině roku 1998, když jsme s bývalým spolužákem Davidem Bouchalem přišli na myšlenku pořídit nějaké auto na léto, ve kterém bychom mohli bydlet. Původní plán byla "dvanátsettroska", naštěstí však náš další bývalý spolužák Jirka Paul (známý jako Firestarter) prodával STW, a tak se nakonec - 28. ledna 1999 - stal naším majetkem za Kč 7000,-. Samozřejmě, jak už to tak bývá když je něco napůl, jsme nakonec měli s autem každý jiný záměr a skončilo to tak, že jsem Davidovu půlku koupil a stal se tak jediným vlastníkem.

Nakonec mi to auto změnilo život........
Co se týká mechanických částí, nebyl na tom můj nový drahoušek vůbec špatně. Motor šlapal jako hodinky, převodovka jakbysmet, řízení ucházející a brzdy celkem brzdily. Daleko horší to bylo s karosérií. Na spoustě míst byla plechařina vyvařená, ale spousta dalších - hlavně podlaha, střecha a dveře - byla jak ementál. Nejhorší to bylo s lakem. Střecha byla tak strašná, že se z ní loupalo všech jejích osm(!) vrstev laku ve velkých šupinách a vysloužila si přezdívku "Bramac". Šla tedy pod brusku jako první. Bohužel se tím jen odkryla vrstva laminátu a doslova jsem se střechou propadl. Pustil jsem se tedy do broušení přední kapoty. Když jsem odmontoval škodovácký znak, vykoukla na mě celá veselá sbírka děr. Pak jsem ještě prohlédl oboje přední dveře a když jsem zjistil, že skoro nedrží pohromadě, musel jsem oboje vyměnit. Dělali jsme na tom s Firestarterem asi 5 hodin, protože dveře z různých Stationů jsou pozoruhodně nekompatibilní. Kapota samozřejmě následovala. Když jsem se u Firestartera probíral sbírkou náhradních dílů, objevil jsem originální pískovaná okna ze staré sanitky. A zde se poprvé zrodil nápad zrekonstruovat STW právě na sanitku, po roce ale snaha zkrachovala na detailu - nepodařilo se sehnat svítící znáček nad přední okno.

Neuvěřitelná kariéra mého auta
Jak je již na jiném místě napsáno, Škoda 1202 se začala vyrábět v roce 1961. Jenomže můj stejšn má v rodném listě zapsáno datum 29. IV. 1955. Jak je to možné? No, celkem jednoduše. Narodil se totiž jako typ Š1200 a 12 let tak jezdil. V roce 1967 proběhla zásadní přestavba - výměna rámu a změna karoserie na Š1201. No a 1202ka se z něj stala v roce 1970, konkrétně 5. května, tedy v den výročí Pražského povstání. tahounAsi si chtěl majitel připomenout tanky v ulicích a tak si jeden postavil. Je to neuvěřitelné, ale celkem jsem u mého miláčka napočítal 8 motorů, 3 rámy a 4 karosérie (a už by zase potřeboval novou), dvakrát už bylo auto odhlášeno z evidence a opět přihlášeno (není mi jasné jak), mělo už 8 espézetek a 11 majitelů (včetně mě), zkrátka - má velice pestrou historii a není na něm původní už ani jedna součástka, jenom papíry. Bomba je, že úplně všechny změny jsou uvedeny v TP, takže je to poučné čtení na dlouhé večery. Zábavné je číst, kdo se v něm všechno vozil: několik veterinářů, řezník, bulharský státní příslušník, jezdilo pro Mototechnu i pro Restaurace a jídelny. Trochu ironie je, že ač bude můj drahoušek v dubnu slavit 45 let, pojišťovny ho odmítají vést jako veterána a stále se za něj platí plné povinné ručení. A bohužel, s tím jak se věci vyvíjejí si nejsem jistý, zda nebudu definitivně posledním majitelem, neboť v EU právě připravovaný zákon chce zakázat autům starším 20 let vjezd na veřejné komunikace a tím i ukončit jejich existenci.
*Poslední aktuální zpráva: Tento návrh zákona byl v Německu smeten ze stolu, takže dál můžeme jezdit "dokud nás smrt nerozdělí!".
Tak tedy konečně došlo k dlouho očekávané a dlouho obávané události, totiž k výměně střechy u mého drahocenného STW. V sobotu 15. července léta Páně 2000 jsem se tedy s Pusinkou vydal do Dobřichovic, kde už čekal chirurg Firestarter s nabroušenou flexou. Řezat jsme začali asi ve 14:00 odpoledne a po nějakých 2,5 hodinách byla střecha dole. Tak dlouho nám to trvalo proto, že jsme se rozhodli pro pracnější variantu vyříznutí střechy z obvodového okapu, místo abychom ji vzali v půlce sloupků. Mělo to tři důvody. První byl, že takhle nebudeme muset vyndavat okna (kromě předního) a ani strop, druhý důvod byla elektrika, která vede střechou a třetí ten, že jsme se obávali problémů s přesností spasování původních a nových sloupků. Že to byl omyl popíšu později. Všechno jsme odstartovali vyndáním čelního skla a zjištěním, že kolem jeho těsnění je Pusinka shnilá jak švestka. Měnili jsme tedy vršek střechy, přední sloupky a část před předním oknem. Střecha šla sundat hladce, v předních sloupcích jsme majzlíkem usekali bodování a pak už stačilo jenom vzít šroubovák a zajet pod střechu. Byla v okapech tak shnilá, že se utrhla sama, držela převážně jen na kitu. Přední sloupky byly jak papír, drolily se skoro na dotyk. Když byla střecha dole, vypadala Pusinka jako velký kabriolet z 30. let, protože na ní zůstal stále natažený strop, který je u 1202ky na střeše nezávislý. Hned na první pohled jsme také viděli, že práce bude daleko víc, než jsme původně mysleli. Okap byl totiž shnilý také a na spoustě míst potřeboval vyměnit. Po přivaření nové části před předním oknem jsme se pustili do nového vršku střechy, který pocházel z rozřezaného STW z Lomnice. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se do ní pustili kotoučem a začali z ní lézt MRAVENCI! No nic, museli ustoupit našim reparačním snahám. Po vypreparování tohoto plechu jsme zjistili několik závažných věcí. Na první pohled perfektní střecha s ještě zachovalým lakem nebyla zas až takový zázrak - v okapech byla více než centimetrová vrstva kitu a pod ním okapy shnily, ale hlavní bylo, že po nasazení na Pusinku střecha NEPASOVALA!! Abych to vyjádřil stručně a jasně, byla křivá jak prdel. Kroutila se na všechny strany a dělala boule. Když jsme jí přimáčkli vpředu, zkroutila se vzadu, když jsme jí přimáčkli vlevo, rozšklebila se vpravo. Nakonec jsme to vyřešili radikálně - střechu jsme nastříhli a silou zkroutili do požadovaného tvaru, pročež jí Firestarter přibodoval. Kdybychom jí byli vyměnili kompletně i s okapy a horní částí oken, tedy uřízlou ve sloupcích, věřím tomu, že by problém se spasováním nenanstal. Hledali jsme příčinu této podivné nekompatibility až jsme jí opravdu našli na zbytku předního sloupku. Když jsme do něj praštili kladívkem, odpadla úctyhodná vrstva kitu a odhalila díry, zkrouceniny a dolíky, jakož i pokusy o autogenové opravy - typické příznaky bouračky na přední sloupek. Zase jsme byli chytřejší. Zbývalo ještě spravit oba přední sloupky, jimž teď chyběl vrchní krycí plech. Z nové střechy použít nešly, protože byly stejně shnilé jako u Pusinky, kromě toho strašně prasácky opravované, museli jsme tedy vzít plech a vystříhnout nové. Při jejich přivařování Firestarter nadával jak dláždič, protože kde byl pravý sloupek opravovaný autogenem a mosazí, byl levý zalitý CÍNEM, který pod svářečkou tál a stříkal na všechny strany. Ještě okapy, se kterými taky nebyla žádná sranda, protože i ty se nakonec ukázaly shnilými a musely se najít jinde. Při jejich přivařování se nám stala malá nehoda, která mohla skončit katastrofou - od svářečky chytnul papír, kterým je už od výrobce(!) vycpaný prostor mezi stropem a střechou. Naštěstí jsme kouř uviděli včas a tak nedošlo ani k propálení stropu, kvůli uhašení doutnajícího papíru jsme však museli vyndat jedno okénko, abychom se dostali pod strop. Prostě čím déle jsme na autě dělali, tím více práce se objevovalo, skoro to vypadalo, jako by nám stejšn házel klacky pod nohy. Nicméně po dokončení okapů byla hrubá stavba hotová. Do toho všeho jsem si ale ještě vymyslel výměnu dveří. Začal jsem předními, které byly kupodivu bez vážnějších problémů. Zato pravé boční! Po nasazení naprosto nedoléhaly, byly svěšené o několik centimetrů a navíc dole vychlípené. Žádné běžné úpravy pomocí podložek a vůlí v závěsech nepomáhaly, dveře byly zkřížené a nešly zavřít. Opět jsme tedy sáhli k radikálnímu řešení. Vzali jsme ocelovou palici a začali jsme mlátit do pantů, které u těchto dveří nejsou přišroubované, ale navařené. Když ani to nepomáhalo, přinesl Firestarter odněkud obrovský hasák naprosto biblických rozměrů a po chvilce zápolení s panty se nám podařilo dveře konečně dostat do přijatelné polohy (poté, co jsme je ještě museli ručně zkroutit, aby nebyly do vrtule) a alespoň se zavřely. Celá manipulace s panty měla za následek mimo jiné to, že se ze sloupku odloupla opět centimetrová vrstva kitu, ovšem tentokrát z vnitřní strany, tedy z interiéru! Aby ještě nebyl všem naschválům konec, přestala fungovat elektrika na některých žárovkách zadních světel. Po kontrole žárovek a pojistek jsme dospěli k celkem logické úvaze, že jsme zřejmě při bodování střechy přepálili nějaké dráty, zvláště potom, co se stále pletly pod svářečku. Jenže co s tím - střecha už byla napevno a s elektrickou instalací pod ní se už nedalo hnout. Tady Firestarterovi došla trpělivost. Vzal štípačky, nefunkční dráty (brzdová světla a PZ blinkr) uštípnul a natáhnul nové pod čalouněním levého boku. Jaké však bylo překvapení, když to nepomohlo! Prolezli jsme celou elektriku a nakonec jsme objevili chybu v jedné zadní svítilně a to až poté, co jsme jí celou vymontovali. Dráty jsme tudíž štípali zbytečně. Celkově nakonec dopadla celá akce úspěšně. Vyměnili jsme střechu, přední sloupky, plech před předním oknem, okapy, troje dveře a jejich zámky, dvířka od rezervy a čalounění, spravili jsme přední blatník, elektriku, strop a spoustu dalších maličkostí. Z počítaného víkendu se celá ta sranda protáhla na šest dní, přičemž ještě zbývalo auto dokitovat, udělali jsme pouze hrubou jednu vrstvu, aby do Pusinky nezatékalo. Za ten skoro týden jsme však AZNP Vrchlabí prokleli tolikrát, že jestli někdy Škoda Auto zkrachuje, bude se navěky smažit v pekle!!!
Můj život s STW   Otřesný příběh u Mírové pod Kozákovem