Případ Sedan

Tak konečně se mi splnil můj dlouhodobý sen a já se stal (spolu s Firestarterem) vlastníkem suprového a zřejmě nejhezčího auta na světě: Škody 1200. Poté, co jsme skoro půl roku uháněli majitele, aby nám vyřídil převod a vrácení značek z DI, jsme nakonec usoudili, že lepší nátlakové podmínky budeme mít, když bude sedan stát jinde, než u pana majitele na dvoře. Domluvili jsme se tedy s ním, že si pro auto přijedeme. Souhlasil a slíbil, že ho připraví na přesun. To se samozřejmě nestalo, takže jsme se v určený den a hodinu dostavili, pan domácí nikde a chudinka sedánek stál pod sněhem a na ráfcích. Třičtvrtě hodiny jsem tedy strávil dupáním na nožní pumpičku a od té doby mám nohy jako Švarcenegr. Nicméně se nám nakonec podařilo kolesa nafoukat, zprovoznili jsme i elektriku a spolu s matkou majitele vytlačili milou buginu na ulici. Teprve pak se pán uráčil dostaviti. Po krátké debatě jsme připevnili sedana na tyč, zapřáhli za služebního tranzita a odfrčeli vstříc krásné budoucnosti. Nutno říct, že jsme frčeli celkem rychle a Firestarter za volantem fordu to drtil přes obec sedmdesátkou a já vzadu v Somrákovi lítal jak nudle v bandě. Vše se naštěstí odehrálo za úplné tmy, takže nikdo nemohl vidět, jak to auto vlastně bídně vypadá. Někdo to ale viděl přece: když jsme v Dobřichovicích přejížděli most, měl jsem už hlavu z okénka, protože jsem neviděl přes čelní sklo v důsledku páry. Po chodníku zrovna šla nějaká maminka s malou holčičkou, a já jsem slyšel jenom: "Mami, to auto je lozbitý?" "Nojo, už si ten vrak odtahujou!" :o)

Zaparkovali jsme, vyměnili zámek u dveří (pan majitel nám jaksi zapomněl předat klíč) a šli výsledky řádně zapít.

Druhý den se Firestarter pokusil natočit motor. To co vám teď popíšu, není sci-fi:

Po kontrole oleje a zjištění, že je naprosto full a nedotčený(!) jsme zkontrolovali vzduchový filtr. Až na to, že v něm bylo pár pecek z třešní(?), byl naprosto čistý a vypadal jako nový(!). Startér nefungoval, na řadu tedy přišla klika. Motor má naprosto neskutečnou kompresi, i Firestarter se vyjádřil, že takovou u motoru tohohle typu ještě neviděl. Klika mu urazila ruku a jeho tátovi hlavu. Motor ale chytnul! A teď to hlavní: motor táhne jako stádo volů a je úplně tichý!!! Takže hurá! Na tachometru je napočítáno 33 tisíc kilometrů, a podle stavu pohonné jednotky (je původní, 1954) je možné, že je to 33 000 km poctivých. Takže z toho plyne: až najedeme 40 000, pojedeme do Mladé Boleslavi na garanční prohlídku :o)))

A ještě pár technických: rok výroby je 1954, auto je 122 kus 17. série. Počet naběhaných km jsem už uvedl, původní majitel byla švýcarská ambasáda, my jsme v pořadí třetí. Motor je 1221ccm 36 koní, vybavení je naprosto původní, bastly jsou jenom světla a blinkry a řazení na podlaze, což se všechno předělá zpátky. Auto má původní dokonce i takové věci, jako je cívka a koberečky.

Od paní majitelky jsme se dozvěděli pár zajímavostí ze Somrákova předchozího života. Auto původně, jak už jsem napsal, vlastnilo švýcarské velvyslanectví. Koupilo ho jako dárek přímo pro potřeby velvyslance, ovšem nebyla to jeho oficiální limuzína, proto neměla vlaječku. Paní se to auto hrozně líbilo, a tak jednou (někde na křižovatce), pana velvyslance zastavila a tak dlouho do něj hučela, až jí sedana prodal! Pak s ním nějakou dobu jezdila a posléze ho darovala svému otci. Ten, když už byl starý a nemohl jezdit, jí auto vrátil a paní ho dala k dispozici synovi. Syn ho hned při první jízdě naboural na přední blatník :), tak ho opravili a od té doby stálo na dvoře, až jsme ho objevili my.

Tak jsme se konečně rozhoupali a po měsíci a půl neustálého odkládání jsme se odvážili projet sedana po silnicích. Nalili jsme tedy benzín do nádrže, spravili táhlo starteru a motor natočili. Nutno podotknout, že chytil okamžitě. Že z něj teče voda skrz prasklou hadici od chladiče nás nemohlo rozházet, horší to ale bylo, když jsme se podívali za auto. Z výfuku se valil podezřelý bílý dým. I tak jsme to ale risknuli a vydali se do ulic Dobřichovic.
Hned za brankou zahrady motor samozřejmě chcípnul. Naštěstí chytal na škrtnutí, stejně jsme ho ale museli několikrát opětovně nanstartovat, než jsme zjistili, že závada je na našem přijímači a že skutečně není něco v pořádku. Motor prostě nesnesl prudší sešlápnutí plynového pedálu, stejně to ale naše odhodlání nesnížilo a zvolili jsme variantu hodně citlivé jízdy. Tak jsme tedy znovu nastartovali, zařadili jedničku a vydali se nahoru ulicí. Ujeli jsme ani ne 50 metrů, když mě napadlo otočit hlavu. To, co jsem viděl, resp. neviděl, ve mně vyvolalo nezadržitelný záchvat smíchu. V celé ulici byla neproniknutelná dýmová clona modrobílé barvy. Nicméně komedie pokračovala, protože jsme jeli dál. První co bylo, že jsme potkali dvě sousedky. Když nás viděly, propukly v nezřízený jásot a veselí, smích jim však ztuhl na rtech, když jsme se kolem nich proprděli. Poté, co se nám ztratili ve zpětném zrcátku (=okamžitě), vzaly nohy na ramena a hledaly alespoň kousíček čerstvého vzduchu, aby je přestal námi vyprodukovaný smrad konečně štípat v nose.
Další pokračování následovalo, když jsme se připlazili ke křižovatce dvou ulic. Z levé strany se k nám blížilo auto. Když jsme ho minuli a zařadilo se za nás, muselo rozsvítit MLHOVKY, aby řidič vůbec něco viděl! Na nejbližší křižovatce hned zase uhnulo, aby to v nastálém chaosu někam nenapálilo a jeho řidič byl rád, že může někde počkat, než se mlha rozplyne. V důsledku výše zmíněných událostí jsme se rozhodli, že nebudeme dále pokoušet osud a radši se vrátíme, než na nás někdo zavolá policajty, nebo možná hasiče. Objeli jsme kolečko asi dva kilometry a za tu chvilku jsme způsobili v Dobřichovicích ekologickou katastrofu. Vozidlo jsme zaparkovali zpátky na zahradě a čekali, až se znovu objeví slunce.
Z celého příběhu plyne bohužel skutečnost, že motor je zřejmě K. O. Sice táhne docela dobře, má kompresi a tak, jenomže modrý dým z auspufu signalizuje skoro jistě vadné pístní kroužky a než dělat generálku za nějakých deset tisíc, radši motor vymněníme a budeme mít funkční auto, i když na úkor originality. Motor byl totiž původní, přímo u výrobce zamontovaný do Somráka a shodoval se s číslem rámu. Škoda.
Extempore s motorem.

Předem chci zdůraznit, že následující pasáž je především pro ty, kdo trochu rozumí škodováckému motoru 1221ccm a je dost technická. Pro všechny ostatní by to mohlo být trochu nudné čtení a hlavně španělská vesnice...

Konečně jsme si udělali čas a rozhodli se vyměnit motor u Somráka, aby byl opět provozuschopný. Motor jsme měli, pocházel ze stejšna z Lomnice, o kterém se píše na jiném místě tohoto webu. Dali jsme se tedy do práce. Protože jsme věděli, že motor ze stejšna a ze sedana se od sebe liší především uchycením v karosérii, bylo nám jasné, že to nebude jenom nějaká lehká prácička, ale naopak že se bude zřejmě muset vyměnit velká část příslušenství motoru a z toho původního je přemontovat na ten nový. Protože jsme chtěli dostat sedánka co nejrychleji na technickou, rozhodli jsme se přestrojit pouze příčku, na které motor drží, a zbytek udělat až po technické. To jsme ale byli úplně vedle. Už při prvním pohledu bylo jasné, že je rozdíl v připojení motoru na výfuk. To znamenalo vyměnit výfukové parohy. Motor v sedanu má ovšem výfukové parohy spojené s karburátovými do jednoho odlitku, tudíž je zřejmé, že se musí vyměnit také karburátor. Na karburátoru je připevněn vzduchový filtr, takže další věc. No a s tím samozřejmě souvisí také víko ventilů... Pak jsme tu měli samotnou příčku motoru, která není nic jiného, než vytvarovaný kus plechu. Jenomže je uchycená pod předním víkem motoru. Přední víko je pod řemenicí klikového hřídele, která je také jiná. Sundali jsme tedy řemenici, přední víko motoru (které je ještě navíc pod vodní pumpou, samozřejmě odlišnou) a s radostí (kletbami) zjistili, že příčka nejde vyndat, pokud se nesundá rozvodový řetěz (kvůli dvěma naprosto nesmyslně umístěným šroubkům, schovaným pod ozubeným kolem rozvodového řetězu, které jsou navíc ještě zbytečné). Rozvodový řetěz se nedá sundat jinak, než stahovákem, který jsme tedy naštěstí měli. Nakonec jsme se tedy k příčce dostali a vymontovali ji z motoru č. 1. Tutéž operaci jsme samozřejmě museli provést i na motoru č. 2. Tam jsme také objevili, že rozvodový řetěz na tomto motoru je volný, čili vytahaný, a také tedy potřebuje vyměnit. Naštěstí jsme našli jeden nový. Po seskládání předku motoru, teď už s vyměněnou příčkou jsme si všimli, že přední víko na příčce netěsní. Příčina byla opět naprosto neuvěřitelná a zároveň naprosto typicky škodovácká. Byl to malý (znovu úplně zbytečný) šroubek, který místo aby měl zapuštěnou hlavu ji měl půlkulatou a zhruba jedním milimetrem koukal ven z bloku motoru. Příčka se o něj opírala a vznikala tak mezera. Chtěl bych zdůraznit, že tento šroubek je na motoru opravdu naprosto zbytečný, nemá žádnou provozní funkci a slouží pouze k tomu, aby vyplňoval otvor vzniklý při vrtání olejového kanálku. Na původním motoru byl otvor (logicky) zaslepen, na tomto tam páni konstruktéři vymysleli šroubek. Vyřešili jsme to tak, že místo opětovného rozebírání předku motoru, sundavání řetězu atp., jsme vzali vrtačku a v místě dotyku šroubku s příčkou provrtali díru. Protože má příčka jiný tvar, musí mít jiný tvar i vodní trubka, která jde z boku motoru a vede nad příčkou. Její sklon je trošku odlišný, nicméně i ona se musela vyměnit... Pak tu byl také držák dynama, čidlo kontrolky mazání a startér. Abych to tedy úplně shrnul, práce nám trvala dva dny, celkově 10 hodin čistého času. Motor jsme při ní vyměnili a kompletně přestrojili, zbyl vlastně pouze blok, hlava válců a olejová vana. Celkem jsme vyměnili 13 věcí - odshora dolů: víko ventilů, vzduchový filtr, karburátor, parohy, vodní pumpu (v té nebyl ani termostat!), přední víko motoru, příčku, držák dynama, vodní trubku, startér, čidlo tlaku oleje, rozvodový řetěz, kladku ventilátoru a řemenici klikovky, všechno včetně příslušných těsnění, pár hadic a několik kabelů. Sedan konečně jezdí, celkem bych řekl že slušně a hlavně nekouří. Za celou tu dobu jsme pronesli tolik nadávek, že by se nemusel stydět žádný dlaždič.

Malá galerie Somráka
10. listopadu 2002.
Popíšu vám dnešní stav věcí, co se Somráka týče. Firestarter má oktávku 1961 kupé, které dlouhou dobu stálo v garáži a dostávalo nový lak. Má tvrdou námořní modrou barvu, v důsledku čehož dostalo přezdívku Navy. Důležité ale je, že vypadlo z garáže a tu si samozřejmě okamžitě zabral sedan. Sedí tam už rok. Za tu dobu jsme ho pořádně odstrojili a Firestarter ho pečlivě vyvařuje, je ale málo času a práce pokračuje pomalu, už jenom kvůli tomu, že se snažíme být na tohle vzácné auto co nejpečlivější. Několik různých věcí už se mu snažilo uškodit - napřed ho chtěla sežrat koroze, potom moli a teď - nejnověji - myši. Dnes jsem sundal víko vzduchového filtru a vysypalo se na mě asi 60 lískových ořechů, které si tam ty potvory nanosily (fotka o něco níže). K zbláznění! Jak vypadá Somrák teď můžete vidět v galerii o kousek výše, nebo kliknout sem.
16. ledna 2005.
jsme Somráka prodali. Nebyl na něj čas a ani chuť.

22. listopadu 2005
Pár fotek od nového majitele z probíhající pomalé renovace.