| Podrobný popis verzí typu 1202. |
| Škoda 1202 se vyráběla v pěti různých karosářských verzích. Zkusím vám popsat hlavní rozdíly a zvláštnosti všech těchto provedení. |
1. Nejznámější a základní je kombík STW, který dal také celé řadě přezdívku. STW znamená station-wagon [stejšn-wægn], čili stejšn. Karosérie je pětimístná, po sklopení opěradla zadního sedadla dostaneme užitečnou ložnou plochu 1,8m. Zadními vyklápěcími dveřmi tak můžeme teoreticky naložit náklad o rozměru až 100 x 80 x 180cm. Přední sedadlo není dělené a s trochou skromnosti se na něj vešly 3 osoby vedle sebe, což umožňovala i řadící páka, kterou měly všechny 1202ky na volantu. (Dnes ji má většina těchto aut předělanou na podlahu a toto řazení pochází z typu Octavia). Okna v předních dveřích mají spouštěcí skla, malé větrací trojúhelníčky jsou vyklápěcí. Okno zadních bočních dveří (které má stejšn trošku nepochopitelně pouze na pravé straně) mohlo být buď odšupovací, nebo pevné bez možnosti otvírání. Toto pevné sklo měly nejranější sanitky. Vedle zadního sedadla je po obou stranách popelníček, další je uprostřed přístrojové desky. Zajímavé je, že 1202ka přitom nemá zapalovač (typy 1200 a 1201 ho měly). Pod předním popelníkem je v palubce otvor zakrytý mřížkou, kam se montoval reproduktor rádia. Rádio bylo součástí příplatkové výbavy a do auta se uchycovalo tak, že se vyndal přední popelníček a do otvoru po něm přesně pasovalo rádio Tesla. Mohli jste tedy mít buď popelník, nebo rádio... Anténa se většinou vyváděla skrz pravý nebo levý přední blatník a byla prutová. Zamykání na klíč měly pouze dveře řidiče a výklopné zadní dveře, ostatní dvoje se zamykaly zevnitř. Startování už má 1202ka klasické, tedy otočením klíčku ve spínací skříňce (1200/1201 měly "bošák" a elektrický startér ovládaný ručním táhlem). Spínací skříňka je vlevo od volantu, startuje se tedy levou rukou. Palubní deska má - jako poslední z řady Škoda - ještě tři samostatné kulaté budíky. Palivoměr, rychloměr se zabudovaným tachometrem a čtyřmi kontrolkami a teploměr. Pozadí přístrojů je černé a jsou shodné jako u typu Octavia. Kontrolky jsou od dobíjení, mazání, dálkových světel a směrových světel, kontrolka mazání je narozdíl od typu 1200/1201 v normálním stavu zhasnutá a je červená. Stěrače už mají jenom jeden motorek a jsou ovládány společným táhlem.
|
2. Druhou nejznámější a svým způsobem nejcharaktističtější variantou 1202 je zdravotnické vozidlo. Karosérie je zvenku zcela shodná s STW, jedinou odlišností je svítící znáček červeného kříže nad čelním sklem. K vnější výbavě sanitek pak patřila přední světla do mlhy se žlutým sklem. U nejranějších verzí bylo toto světlo pouze jedno a montovalo se na přední nárazník vpravo nebo vlevo od ozdobné mřížky chladiče. Dále pak měly sanitky navíc ještě anténu vysílačky, která byla zhruba v první třetině střechy, a pískovaná skla v prostoru pro nemocné. Ta byla pískována asi to 3/5 výšky. Poslední provedení sanitek měla na střeše ještě modrý maják. Siréna byla pod přední kapotou. Jedinou mechanickou zvláštností sanitek byla zadní náprava, která byla vzhledem k nutnosti většího pohodlí při přepravě zraněných osob trošku odlišná. Měla jiné listové pero a hlavně na tlumičích ještě soustavu vinutých pružin. Tolik k vnější výbavě. Uvnitř, v prostoru pro posádku, příliš odlišností nebylo. Hlavní byla vysílačka, která se vzhledem ke svému rozměru musela montovat mezi palubní desku a tunel převodovky. Mezi prostorem posádky a lůžkovou částí byla plechová přepážka, jejíž spodní část byla přivařená a horní šroubovaná v úrovni sloupků. V přepážce bylo malé odšupovací okénko. Díky stísněnosti, kterou přepážka způsobovala, bylo opěradlo předního sedadla redukováno pouze na polstrovanou opěru a sedadlo nebylo možné posouvat.
V prostoru pro nemocné to bylo mnohem zajímavější. Nacházelo se tu především lehátko pro pacienta, které bylo v levé části zadního prostoru. Vpravo od něj bylo sedátko pro lékaře, které se dalo v případě potřeby rozložit na druhé nouzové lůžko. Podlaha byla v celém zadním prostoru ve stejné úrovni, pouze před nouzovým sedátkem byl prostror pro nohy v úrovni spodní podlahy. Na zadních podbězích byly přimontovány praktické odkládací přihrádky, prostor pro pacienta měl navíc druhé stropní světlo, ovládané vypínačem a ještě jedno malé, které se rozsvěcelo při vyklopení zadních dveří a druhé těleso topení.
|
3. Pohřební verze 1202 byla v mnoha rysech shodná se sanitkou. Prostor pro posádku byl stejný, v prostoru pro rakev byla rovná podlaha po celé délce a šířce. Největší odlišností byly zadní dveře, které měly velké okno, zasklené plexisklem s velkým prolisem ven, aby se do vozu pohodlně vešla rakev. Ložná plocha byla rovné dva metry. Světlo v zadním prostoru je pouze jedno a ovládá se z místa řidiče, druhé topení vzadu chybí. Pohřební 1202 měla také pískovaná okna.
|
4. Dodávková 1202ka je dnes pravděpodobně nejvzácnější ze všech, viděl jsem pouze jedinou (zelená hrášková barva) a jednu na fotkách a to už byl žalostný vrak. Přední část je stejná jako sanitní, pohřební a pick-up, vzadu je prakticky shodná s pohřební verzí až na tyto odlišnosti: místo všech oken nákladového prostoru (kromě dveří) má dodávka pouze plech se dvěma podélnými prolisy, zadní vyklápěcí dveře jsou stejné jako u STW. Podle dostupných informací neměla dodávka čalouněný strop.
|
5. Poslední a nejodlišnější verzí je pick-up. I toto vozidlo je až po dělící přepážku shodné se třemi předchozími variantami, tam ovšem podobnost končí. Ložnou plochu tvoří otevřená korba o délce 194cm a s bočnicemi vysokými 38 centimetrů. K nakládání do vozu slouží zadní dvoukřídlá dvířka, celá korba je uvnitř po obvodu standartně čalouněná (!). K zakrytí ložného prostoru lze natáhnout plachtu, která je podepřená čtyřmi ocelovými oblouky a přichycená ke korbě po obvodu 20ti patentními sponami. Celková výška vozidla s nataženou plachtou je 1780mm, což je o 200mm více, než u všech předchozích verzí. Pick-up vypadá i s nataženou plachtou jako celkem elegantní malý náklaďáček. Dodávka a pick-up měly v pozdějších verzích standartně montovaná velká obdelníková zpětná zrcátka.
|
|
Vývoj typu. |
|
I 1202ky prošly za dobu své výroby vývojem, i když změny nebyly ani zdaleka tak výrazné a byly spíše kosmetické. Původní vozidla (do roku 1963) měly vepředu na kapotě velký nápis Škoda, který se skládal z pěti jednotlivých písmenek. Na ozdobné mřížce chladiče měly kromě 7 vodorovných žeber ještě 4 svislá a uprostřed mřížky byl znak automobilky Škoda. Kromě toho byly vpředu, mezi ozdobnými lištami nárazníku (které se nesprávně označují jako nárazník) a SPZ ještě chromované svislé členy, tzv. "kly", ještě z typu 1201. Zadní nárazník byl jednodílný. Po roce 1963 se tyto detaily změnily - přední nápis se zmenšil a dostal ozdobnou lištičku, zmizely kly i svislá žebra na mřížce a zadní nárazník se rozdělil na 2 poloviny. Malá, ale důležitá změna se odehrála v zadních světlech - do čísla motoru 690 434 byla brzdová světla nahoře, uprostřed světla zpětné jízdy a dole obrysová a směrová světla (pod červeným sklíčkem), od tohoto čísla motoru se brzdová světla a směrovky vyměnily a skupinové svítilny dostaly nový kryt s pozměněným tvarem a oranžovým sklíčkem směrovek. Od čísla motoru 699 823 se navíc standartně zapojovala zpátečková světla (do té doby byla pouze za příplatek! Byla tam namontovaná, ale nebyla zapojená!!!!). V "příplatkové verzi", která se tradičně označovala Škoda 1202 STW De Luxe, byla dále zahrnuta přední světla do mlhy (se žlutými skly), ozdobné lišty na bocích a na hřbetech předních blatníků, dvoubarevné čalounění interiéru, další popelníček v opěradle předního sedadla, spínač vnitřního osvětlení v rámech předních dveří, sluneční clona pro spolujezdce a rádio. Další malou změnou byly u novějších sérií zadní teleskopické tlumiče místo pákových. Modernizací prošlo ještě osvětlení zadní SPZ, které bylo u starších provedení na zadních dveřích a chromovaném krytu, u novějších pod zadním nárazníkem. Od roku 1971 byla navíc všechna nová auta v souladu s vyhláškou MV vybavována bezpečnostními pásy.
|
| Předseda |