Článek
V časopise Autoburza z února 2000 vyšel následující článek, kde herec Pavel Nový líčí svůj vztah k autům:
"Asi jsem musel těm klukům na vojně, kteří byli jako šoféři, závidět nebo co, ale hned jak jsem přišel z vojny, tak jsem si udělal řidičák. Jezdil jsem s tátovou oktávkou, to je jasný, že z toho měl obrovskou radost, ale já si myslím, že je to životní úděl všech otců a jedno, jestli mají syna nebo dceru. Musím říct, že oktávka bylo výborné auto, na kterým jsem se nejen hodně vydováděl, ale i naučil. Já měl vůbec na auta štěstí. První, které jsem si koupil, byla dvanáctsetdvojka stejšn a o tom si nechte vyprávět. Za prvé to byla jediná postel v mém životě, se kterou jsem byl spokojen. 220 cm délka, to mi vyhovovalo. My jsme s tím autem jezdili jako rodina na dovolené. Dokonce jsme se vydali až na Rujanu a byla to hotová senzace. Dcera měla královské pohodlí vepředu, protože tam nebyly dvě od sebe oddělené sedačky, jak jsme zvyklí u dnešních aut, ale třímístná polstrovaná lavice, Její opěradla oddělovala přední část vozu a vytvářela tak dceři iluzi vlastního pokoje, na což normálně zvyklá nebyla. Zadní část vozu bylo naše apartmá, kde se dalo dělat, a také dělalo, opravdu všechno. Jak říkám, zlaté auto. My jsme ho koupili za šest tisíc a za devět prodali. Ten člověk, co ho od nás koupil, s ním postavil barák."
(Já bych jenom chtěl opravit, že stejšn má ložnou plochu jenom 180 cm, a ne dva metry dvacet.)
Článek mi poskytl Ondra Láska.