Krátká epizodka jménem Lomničák
Po více než roce ježdění se stejšnem jsem dospěl k názoru, že by bylo dobré vyměnit karosérii, nyní již notně shnilou. K tomuto přesvědčení jsem dospěl, když jsem se propadl předním sloupkem. Jal jsem se tedy novou boudu sháněti a hle! - osud mi seslal do rukou (na mail) neuvěřitelnou zprávu: Standa Dlouhý z Lomnice nad Popelkou nechával odhlášený STW za odtah. Domluvil jsem si tedy návštěvu a vydal se na místo. Jelikož druhá možná alternativa dalšího osudu tohoto Lomnického stejšna bylo sešrotování, nečekal jsem žádný zázrak, spíše rozpadlou ruinu. Nicméně zázrak se stal. Za plechovou garáží byl pečlivě zaplachtovaný povědomý obrys automobilu typu Škoda 1202. Dali jsme se tedy do odkrývání a po chvilce nedočkavé práce se objevil tmavěmodrý station v plné kráse. Srdce mi poskočilo. Už na první pohled vypadal asi tak o 100 procent lépe než moje Pusinka. Vyleštěná střecha, pevné boky (jako když mluvím o ženský :o), supr prahy a interiér, nové blatníky a podběhy, dokonce i celkem zachovalý lak. Jediná drobná vada na kráse byla utržená přední prsa a shnilá podlaha. Zaradoval jsem se proto velmi, ale to ještě nebyl konec. Standa začal pobíhat po garáži a vytahovat odevšaď tuny náhradních dílů. Tak jsem dostal ještě kompletní novou plechařinu, kola, motor, převodovku, nějaká ta těsnění, světla, řízení, ložiska a mnoho dalších věcí, které ani nejsem schopen vyjmenovat. Jenom přebrání toho všeho mi zabere hafo času (tak týden). No - tohle píšu 18. dubna, v týdnu mezi 1. a 8. květnem si pro nového drahouška a bedny materiálu pojedu, tak uvidíme, jak to všechno dopadne.
Je právě 9. května a už den jsem vlastníkem výše zmiňovaného STW. Dostali jsme ho do 150 km vzdálených Dobřichovic po strastiplné 4 hodinové jízdě po vlastní ose. Ale abych nepředbíhal...
V pondělí ráno jsme vzali Firestarterův VW Transporter a vydali se do Lomnice nad Popelkou pro můj vysněný zázrak. Den předtím jsme se důkladně připravili na všechny překážky: přichystali jsme si kola s novým obutím, olej, brzdovou kapalinu, kompresor, velkou bednu nářadí a Firestarter dokonce svařil tyč pro případný odtah. Poté, co jsme asi v poledne dojeli do Lomnice, s radostí jsme už z dálky viděli STW, jak stojí připravený před garáží, nafouknutá kola a otevřenou kapotu. Standa už pobíhal kolem a oznamoval nám, že motor po dvouletém stání CHYTIL NA PRVNÍ OTOČENÍ. Řekl jsem si "skvělé", to nám ušetří spoustu práce. Brzdy údajně smykovaly a řízení šlo řídit. Obojí byl omyl.
Naložili jsme tedy všechno, co nám Standa spolu se stejšnem nadělil do aut, byl toho plný Volkswagen i STW, vyměnili jsme sjetá přední kola a nastartovali motor, který opravdu předl jako kočka. Jenže už po prvním otočení volantem bylo zřejmé, že zas tak jednoduché to nebude. Přední kola se rozbíhala pod úhlem dobrých 5 stupňů. Naštěstí se nám povedlo vhodným utažením čepů míru rozbíhavosti značně omezit, nikoliv však anulovat. Pohled na pravý bok auta navíc odhalil další velmi nepříjenmou skutečnost - že je shnilé jak rajče. Zatímco zleva vypadalo opravdu supr, pravý bok, který stál těsně u garáže po dlouhé dva roky, byl jak papír. Od předního podběhu až po zadní podlahu, práh chyběl úplně. Vzhledem k tomu, že auto němělo papíry (SPZ jsme si pro převoz vypůjčili z mojí Pusinky), bezpečnostní pásy, prahy a že mu neblikaly přední blinkry, bylo jasné, že cesta 150 kilometrů po vlastní ose bude náročná, zvláště z hlediska policejního. Rozloučili jsme se tedy se Standou a vyjeli. Po prvních metrech se objevily další vážné závady. Největší z nich byla, že auto vůbec nebrzdilo. A když píšu vůbec, myslím vůbec. Brzdami bylo schopné zastavit na 30 metrech z rychlosti maximálně 30km/h. A další krutý zádrhel byl v tom, že nešlo řídit. Když člověk po ohromném úsilí otočil volantem, stejšn měl ještě chvíli sklon jet stále rovně, což si vyžadovalo zatáčet jaksi s předstihem. Další oříšek byl dostat volant zase zpátky do původní polohy. Ještě ke všemu byl na hřídel namontován nakřivo, což přinášelo potíže s odhadem rovnosti kol. A pak to plavání. STW plavalo jako vorvaň, často byl problém udržet jej na silnici a několikrát se rozhoupalo tak nebezpečně, že jsem z ní málem vypadl. K tomu jsem ještě musel brzdit motorem, což také nebylo zrovna jednoduché, protože v kulise řazení skoro nešly najít kvalty, dvojku jsem několikrát skutečně nenašel. To všechno vedlo k tomu, že se vozidlo při rychlostech nad 60km/h stávalo neovladatelným a tudíž pro všechny účastníky silničního provozu nebezpečným. Podtrženo a sečteno - 150 kilometrů jsme jeli asi 4 hodiny s vypětím všech sil. Všem řidičům, kteří v pondělí na trase Lomnice nad Popelkou - Jičín - Poděbrady - Říčany - Dobřichovice narazili na podivně se chovající tmavě modrou obludu se tímto omlouvám, ale nebylo vyhnutí. Navíc, když jsme dojížděli do cíle, oddělali jsme motor u VW, vysypalo se ojniční ložisko a motor bude asi muset na generálku.
Když to celé shrnu, musím po zevrubné prohlídce tohoto mojeho nového STW konstatovat, že bohužel nesplnilo moje očekávání a že jeho zápory převažují nad klady. Po zralé úvaze jsme dospěli k názoru, že bude mnohem jednodušší postavit dobrého stejšna na stávajícím základu, tedy na Pusince, než opravovat tuto past, ze které se použije spousta dílů - střecha (ach jo, to bude práce), kapota, dveře, motor (možná), asi rám a hlavně kvanta dílů, která jsme si přivezli s sebou návdavkem. Nicméně dny tmavomodrého lomnického STW z roku 1966 jsou zřejmě sečteny.
A tady jsou 3 fotky, na kterých ho ještě můžete vidět...
Tak jsme to nakonec udělali. 26. 5. Jsme s Firestarterem vzali flexu a jali jsme se porcovati tmavěmodrého stejšna z Lomnice nad Popelkou. Napřed jsme uřízli střechu, pak jsme auto rozpůlili podélně a nakonec ještě příčně. Bylo až neuvěřitelné, jak strašně bylo shnilé, doslova se nám pod kotoučem drolilo. U střechy jsme zjistili nevídanou věc - že to byly vlastně 2 střechy na sobě, někomu se prostě nechtělo měnit střechu a tak na ní nabodoval ještě jednu (také pak celý sendvič měl dvojnásobnou váhu). Když jsme řízli do blatníků, téměř oba upadly a podlaha se rovnou rozsypala. Po čtyřech hodinách práce zbyl z auta jen rám a motor. Kromě těchto dílů a střechy, která se použije na Pusinku, bude muset všechen ostatní plech jít do šrotu. Použitelné jsou snad ještě dveře, které možná dostane Pusinka také. Celou operaci jsem pečlivě nafotil, takže se i vy můžete podívat, jak to nakonec dopadlo.